Zkoušet to znovu po samovolném potratu není jen lékařská otázka. Je to rozhovor, který musíte vést s člověkem vedle sebe, a my jsme ho skoro sedm týdnů nedokázali říct nahlas.
Ne že bychom se rozhodli, že už zkoušet nebudeme. Prostě jsme o tom… nemluvili.
Každý večer jsem to v hlavě otevírala a pak řekla něco o večeři. Upřímně jsem si myslela, že Dan s tím přijde první, až bude připravený. On si myslel totéž o mně. Oba jsme jen čekali a ani jeden z nás si neuvědomil, že přesně tohle to ticho bylo.
Proč jsme to nedokázali říct (a co se doopravdy dělo)
Při zpětném pohledu jsme se tomu rozhovoru nevyhýbali proto, že bychom ho nechtěli. Vyhýbali jsme se mu, protože jsme se báli, jaká může být upřímná odpověď toho druhého.
Kdybych řekla, že jsem připravená, a Dan ne, cítil by se pod tlakem? Kdyby řekl, že není připravený, a já ano, měla bych pocit, že jsem jediná, kdo ještě doufá? Ani jeden z nás nechtěl první říct něco špatně, a tak jsme oba mlčeli.
Studie z roku 2020 (v angličtině) u 90 párů, které prošly neplodností nebo samovolným potratem, to dokonce vyjádřila číslem: čím otevřenější se jeden partner jevil tomu druhému, tím spokojenější byly ženy ve vztahu, a to i po zohlednění toho, čím si páry prošly. Ukazuje souvislost, ne příčinu. Když jsem to našla, pomohlo mi to pochopit něco, co jsem tehdy neuměla vysvětlit: že vyhýbání se rozhovoru nám vztah ztěžovalo, a ne usnadňovalo, i když se to v tu chvíli zdálo bezpečnější.
👉 Nebyla to ztráta sama, co nás rozdělovalo. Bylo to to, že jsme o ní nemluvili.
Co nás nakonec posunulo z místa, nebyl žádný velký rozhovor. Bylo to zjištění, že nejsme jediný pár, který takhle ztichne, a že pro ten konkrétní druh samoty, kterou jsme oba cítili ve stejném domě, existuje pojmenování.
Kristina Zemánková, porodní asistentka a psycholožka, ve videu od Modrého koníka radí, co může pomoct vyrovnat se se ztrátou těhotenství, jak o ní mluvit s partnerem a jak se připravit na další těhotenství, pokud o něm uvažujete (22 minut). Titulky nebyly dostupné, takže jsme video posoudili podle popisu.
Znamení, že jsem byla opravdu připravená mluvit o dalším pokusu (než jsem si to přiznala)
Neprobudila jsem se jednoho rána s tím, že to prostě vím. Plížilo se to ke mně po malých krůčcích a vzorec jsem poznala až zpětně.
Myšlenka na další pokus se mi vracela častěji, ne dramaticky, jen jako nenápadná myšlenka při úplně jiné činnosti. Cítila jsem se o něco stabilnější než před několika týdny, ne úplně v pořádku, jen méně zranitelná.
Všimla jsem si, že dokážu slyšet, co si Dan myslí, aniž bych potřebovala, aby cítil přesně to co já. A pod tím vším jsem vlastně nechtěla odpověď od něj. Chtěla jsem se s ním znovu cítit spojená.
- Na další pokus myslíte čím dál častěji
- Cítíte se o něco stabilněji než před několika týdny
- Dokážete slyšet myšlenky druhého, aniž by se musely shodovat s vašimi
- Doufáte, že se znovu sblížíte, a nejde vám jen o odpověď
Jak jsem to opravdu načala (ne tak, jak jsem to nacvičila)
Ten rozhovor jsem si ve sprše nacvičila asi čtyřikrát. Ten skutečný se tomu vůbec nepodobal.
Výběr pitomě obyčejné chvíle
Žádný vážný rozhovor u stolu. Myli jsme nádobí.
Myslím, že právě proto to fungovalo. Nikdo z toho nemohl udělat Chvíli s velkým C.
Začít jemněji, než jsem plánovala
Nezačala jsem otázkou „zkusíme to znovu?“. Řekla jsem něco blízkého větě „přemýšlela jsem o nás a o tom, co bude dál, a mluvit o tom můžeme, kdykoli to bude vyhovovat“. Žádný tlak na odpověď hned u dřezu.
Říct, jak se cítím, dřív než se zeptat, jak se cítí on
„Začínám cítit, že jsem připravená, ale jen pokud do toho půjdeme spolu“ udělalo víc než jakákoli přímá otázka. Dalo mu to prostor říct, kde doopravdy je, a nemusel jen reagovat na to, kde jsem já.
Nechat ho mluvit a nesnažit se to napravit
Tohle bylo pro mě to těžké. Řekl pár věcí, které jsem slyšet nechtěla, a já je prostě… nechala být, místo abych ho hned uklidňovala, aby od nich ustoupil.
Stálo to víc než jeden rozhovor
Nebylo to jednou provždy. Během příštích čtrnácti dnů jsme se k tomu vrátili třikrát nebo čtyřikrát. To je normální, ne znamení, že je něco špatně.
Nevíte, jak začít? Získejte skutečnou úvodní větu
Odpovězte upřímně, kde se právě každý z vás nachází, a dostanete skutečnou úvodní větu přesně pro tuto kombinaci.
Nevíte, jak začít?
Odpovězte upřímně, kde se každý z vás doopravdy nachází, a dostanete skutečnou úvodní větu přesně pro tuto kombinaci.
Odpovězte na obě otázky výše a dostanete svou úvodní větu.
Co pomohlo, když na to ještě nebyl připravený
Když jsem to poprvé nadhodila, Dan připravený nebyl. Upřímně, slyšet to bolelo. Ale byl to odraz toho, kde byl on, ne odmítnutí mě.
Co jsem řekla místo nátlaku:
- „Chápu to. Jsme v tom spolu a nikam nespěchá.“
- „Díky za upřímnost. Chci, abychom se oba cítili silní, než půjdeme dál.“
- „Můžeme se k tomu vrátit, až to bude vyhovovat nám oběma.“
Proč s dalším pokusem váhal (trvalo mi, než jsem to opravdu pochopila)
Budu upřímná, moje první reakce byla vzít si to trochu osobně. Až později jsem pochopila, co za tím u něj doopravdy bylo: strach z další ztráty, smutek z minulého cyklu, který ještě neodezněl, tělesná i citová vyčerpanost, pocit, že je celému tomu procesu trochu vzdálený a starosti o peníze a načasování, které nechtěl nadhazovat, dokud jsem pořád truchlila.
Pochopení mi pomohlo reagovat s větší trpělivostí místo frustrace. Studie z roku 2021 (v angličtině) u 508 párů s neplodností v jedné nemocnici v Číně zjistila, že muži, kteří svou rodinu popisovali jako blízkou a soudržnou (výzkumníci tomu říkají rodinná soudržnost), uváděli menší stres spojený s neplodností, a u žen šlo o to, jak dobře se rodina dokáže přizpůsobit. Týkala se neplodnosti, ne samovolného potratu, a ukazuje souvislost, ne příčinu, ale dávalo mi to smysl.
Co jsem tehdy plně nedocenila, bylo, jak velká část jeho váhání byla vlastně tělesná, a ne jen citová. Předpokládala jsem, že až se budu cítit připravená já, on mě dožene. U toho, kdo těhotenství nenosil, to takhle nefunguje, a pořádně jsem si to uvědomila až později. Když jsem to vzala vážně, přestala jsem Dana popohánět, aby mě citově dohnal stejným tempem, jakým jsem šla já.
Jak dlouho čekat s dalším pokusem po samovolném potratu? (Co bych si přála pochopit dřív)
Opravdu jsem si myslela, že na to existuje správná odpověď, číslo, které jen ještě neznám, a že jakmile mi ho někdo řekne, úzkostný pocit z nevědomosti zmizí. Takhle to ale nefunguje.
Neexistuje jedna správná doba, ani lékařsky, ani citově, ať to může působit, jako by to všichni ostatní tiše vyřešili. Liší se hlavně to, jak rychle se tělo fyzicky zotaví, jak se srovnají hormony a cyklus se vrátí k něčemu předvídatelnému, a to není stejná doba, za jakou se s tím vyrovnáte citově. Nemusí se shodovat a u nás se neshodovaly.
Poučili jsme se na vlastní kůži. Lékař nám po jednom cyklu dal fyzicky zelenou a já předpokládala, že to znamená, že bychom se měli oba cítit připraveni ve stejnou chvíli. Dan potřeboval déle a já to nějakou dobu vnímala tak, že s lékařem nesouhlasí, místo abych viděla, co to doopravdy bylo: dvě úplně různé podoby připravenosti na dvou různých hodinách.
Pomohlo mi představit si to takhle prostě, jako dvoje oddělené hodiny, které jdou vedle sebe, a ne jedny:
MUDr. Petr Kolek, primář gynekologicko-porodnického oddělení, ve videu od Modrého koníka mluví o tom, co se děje po samovolném potratu, co dělat před dalším otěhotněním a jak se vyšetřuje opakovaný samovolný potrat (11 minut). Je to pohled jednoho lékaře, ne přehled důkazů, a titulky nebyly dostupné, takže jsme video posoudili podle popisu.
Pomohlo nám brát „lékařsky v pořádku“ a „jsme oba připraveni“ jako dvě samostatné otázky, ne jednu. Ta první má skutečnou lékařskou odpověď. Ta druhá má jen tu odpověď, kterou získáte tím, že se na to navzájem zeptáte, nahlas a víc než jednou.
Znovu se sblížit, než jsme to zkusili znovu (záleželo na tom víc, než jsem čekala)
Někdy jsme nepotřebovali plán na další cyklus. Potřebovali jsme si nejdřív připomenout, že jsme pár i mimo to všechno.
Co opravdu pomohlo:
- Prohlíželi jsme staré fotky z doby, než jsme se začali snažit. Přečtěte si náš článek o tom, jak se nezbláznit, když nejde otěhotnět.
- Víkend někde jinde s tvrdým pravidlem: žádné řeči o plodnosti
- Vaření něčeho, co jsme ani jeden nikdy nevařili, klidně špatně
- Koníček jen pro radost, ne pro cíl
- Říct si nahlas, co každý z nás chce kromě toho, stát se rodiči
👉 Nebylo to doopravdy o fotkách, vaření ani víkendu mimo domov. Bylo to o tom, že jsme si vzpomněli, že se máme rádi, ještě než to všechno začalo.
Když jsme oba byli opravdu připraveni zkusit to znovu
Když jsme se konečně ocitli na stejném místě, chtěla jsem se hned dát do pohybu. Jsem ráda, že jsme to nepřeskočili.
O čem stálo za to si nejdřív promluvit:
- Jakou podporu bychom každý tentokrát potřebovali, citově i tělesně. Přečtěte si náš článek 9 přirozených způsobů, jak zvýšit šanci na otěhotnění.
- Co se oproti minule doopravdy změnilo, načasování, náš přístup, náš lékař
- Nové hranice, které jsme chtěli mít od začátku, a ne až když jsme je potřebovali
- Jak se o sebe postaráme v těžkých dnech, předem, a ne že budeme pobíhat, až nastanou
Skutečná podpora, když ji potřebujete
Dlouho jsem nevěděla, kde hledat skutečnou podporu, a přála bych si, abych to věděla dřív. V Česku se můžete obrátit třeba sem:
- Dítě v srdci poskytuje odborné sociální poradenství lidem, kteří prošli ztrátou dítěte v těhotenství, při porodu nebo po něm, a nabízí i setkávání s lidmi v podobné situaci. Poradenská linka funguje v pracovní dny od 8 do 16 hodin (+420 731 031 064). Navštívit Dítě v srdci.
- Linka první psychické pomoci na čísle 116 123 je podle svých stránek zdarma, anonymní a v provozu nonstop, v nočních hodinách v režimu pohotovosti. Linka nenahrazuje lékařskou ani psychiatrickou péči. Navštívit Linku první psychické pomoci.
Pokud máte myšlenky na sebevraždu nebo vám hrozí bezprostřední nebezpečí, volejte 155 (nebo 112).
Často kladené otázky
Jak zjistím, jestli už partner nebo partnerka chce to zkusit znovu?
Upřímně, často to s jistotou nepoznáte, dokud se nezeptáte přímo, jemně a bez tlaku. Studie z roku 2020 u párů, které prošly neplodností nebo samovolným potratem, zjistila, že čím otevřenější se partneři jevili jeden druhému, tím spokojenější byly ženy ve vztahu (v angličtině). U nás pomohlo víc než hádání nebo vyhýbání se tématu říct si, kde každý z nás doopravdy stojí, i když se naše odpovědi lišily.
Co když se neshodneme na tom, jestli to zkusit znovu?
To je opravdu běžné, není to varovné znamení a platilo to i pro nás. Nejdůležitější je mluvit spolu upřímně, a ne aby jeden z vás tiše tlačil dopředu nebo se stahoval.
Máme se obrátit na poradce, i když to zvládáme?
Podporu můžete využít, i když nejste v krizi. Odborné sociální poradenství lidem po ztrátě dítěte v těhotenství nabízí například Dítě v srdci, jehož poradenská linka funguje v pracovní dny od 8 do 16 hodin.
Jak dlouho čekat s dalším pokusem po samovolném potratu?
Neexistuje jedna správná doba, ani lékařsky, ani citově. Zdroje se v tom liší: český učební text WikiSkripta doporučuje plánovat další těhotenství až po 3 měsících po samovolném potratu, zatímco britská NHS (v angličtině) říká, že můžete zkusit otěhotnět znovu, až budete mít pocit, že je čas, a příznaky odezní. Co platí pro vás, je dobré probrat s vaším registrujícím gynekologem. U nás se připravenost odvíjela od otevřeného rozhovoru mezi námi, ne od pevného počtu týdnů nebo měsíců, a lékařské schválení a citová připravenost jsou opravdu dvě samostatné otázky, na které stojí za to ptát se zvlášť.
Nejdůležitější body
- To, jak otevřeně se partneři vnímají, souvisí s tím, jak spokojené jsou ženy ve vztahu po neplodnosti nebo samovolném potratu, takže se vyplatí s tím mlčením něco udělat.
- Rozdílná připravenost partnerů je normální, ne varovné znamení a upřímný rozhovor o ní je lepší než vyhýbání se.
- Tělesné zotavení a citová připravenost jdou na dvou oddělených hodinách, pro každého z vás, a spousta párů se zasekne právě tím, že je bere jako jednu otázku.
- Obnovit vztah mimo snažení o miminko ještě před dalším pokusem vám oběma dá pevnější základ, ze kterého můžete vyjít.
- Podpora existuje i v Česku: Dítě v srdci nabízí odborné poradenství po ztrátě dítěte v těhotenství a Linka první psychické pomoci je zdarma, anonymní a v provozu nonstop.
Čtěte dál
Chcete další skutečné, jemné rady pro tuhle fázi snažení o miminko?
- Jak se nezbláznit, když nejde otěhotnět: stres a snaha o miminko
- Implantační krvácení: jak vypadá a kdy se objeví
- Jak otěhotnět, když to nejde: na co se zaměřit a kdy k lékaři
- Jak otěhotnět: co nám opravdu pomohlo na začátku
Pořád jsme tým (tohle je část, kterou bych vám ráda řekla)
Ať už máte pocit, že je čas, nebo pořád váháte, podobnou cestou prochází spousta žen a párů.
Je to citově náročné. Některé dny je to opravdu těžké. A je to něco, čím procházíte společně, a ne vedle sebe a předstíráte, že každý z vás je v pořádku sám.
Zkoušet to znovu neznamenalo zapomenout na to, čím jsme prošli.
Znamenalo to znovu zvolit naději. Znovu zvolit jeden druhého. Jedním rozhovorem, jedním měkkým krokem po druhém.
